Práce ve Skotsku: vítr, hory, ptactvo a servírování skotských jídel

práce ve skotsku / pitlochry / skotsko / miluna
Na vrcholu Ben Vreckie, za mnou národní park Cairngorms

 

      Na léto jsme sehnali práci ve Skotsku. Dělala jsem číšnici a Láďa kuchtíka. A oba taky uklízeče.

miluna milunavenca.cz práce ve skotsku práce ve velké británii jak pracovat ve skotsku skotsko pohostinství veganské recepty


Mallaig a Pitlochry
Mallaig a Pitlochry na mapě

      První práci jsme sehnali ve městečku Mallaig na západním pobřeží Skotska. Přišla jsem na ni díky pořadu Focus on Europe (dávají občas na ČT24), kde byla reportáž o ženě, která vede v Mallaig (čti malik). (Do Mallaig přijíždí každoročně tisíce turistů, aby shlédli krásy Skotské vysočiny, Hebridských ostrovů a trasu vlaku West Highland Way (Cesta západní Skotskou vysočinou.  Vlak jede přes slavný viadukt u Glenfinnanu, jenž byl použit ve druhém dílu Harryho Pottera.) A žena z reportáže říkala, že mají každoročně problém s nalezením sezonních pracovníků, že místní Skoti to nechtějí dělat a sil ze zahraničí je málo. (Skotů je asi 5 miliónů).

Městečko Mallaig

      Začala jsem tedy ve vyhledávači hledat „mallaig jobs“ a „mallaig jobs for couples“ (mallaig práce pro páry). Vyjelo několik inzerátů, odepsala jsem na ně a za pár dnů mi odepsali z jednoho podniku, že nás berou a že máme přijet. Dali mi kontakt i na Češku, co u nich pracuje. Odepisovali z emailu, který měli uvedený na své webové stránce a na facebookové stránce měli několik referencí. 

 

 

Obchod s tématikou Harryho Pottera: velké šachové figurky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: velké šachové figurky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: náhrdelník
Obchod s tématikou Harryho Pottera: náhrdelník
Obchod s tématikou Harryho Pottera: odznaky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: odznaky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: hůlky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: hůlky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: odznaky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: odznaky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

      Let do Glasgow

      Zpáteční letenky pro dvě osoby, každá s kufrem, koupené v předstihu, vyšly asi na 9000,-. Přímý let Berlín – Glasgow. V Čechách jsem se na čas odhlásila od zdravotní pojišťovny, přičemž jsem jim ze Skotska měla přivést pracovní smlouvu nebo výplatnice. Nebylo nutné nic dalšího zařizovat. Dostali jsme tam dočasné pojišťovací číslo (temporary insurance number) a z platu se nám odečítaly daně.

 

      Vlak z Glasgow

Křemen na rulových skalách v Mallaig

      Z Glasgow se do Mallaig dá nejefektivněji jet takovým vlakem osobákem a na místě jste za 5 hodin. Vlak jezdí asi 5x denně. Projede pár desítek kilometrů Skotskou nížinou (nížiny – Lowlands) a za chvíli jsou již vidět první hory – travnaté a zelené se skalisky (vysočina – Highlands).

      Ta skaliska jsou tvořena většinou prvohorní rulou, což je sedimentární hornina typu krystalické břidlice. Sedimentární hornina vznikla přemístěním, usazením a následným zpevněním.

Krajina u Mallaig

      Sedimentární neboli usazené horniny tvoří asi 75 % hornin souše a 100% hornin oceánů. Ruly jsou tvořené především biotitem neboli tmavou slídou, muskovitem neboli perleťovou slídou a andalusitem, což je minerál, křemičitan hliníku.

 

 

      V břidličnaté rule se obvykle střídají pruhy křemene a živců s pruhy tmavší slídy. Přesně taková skaliska jsme našli a přivezli si domů asi 4 křemínky. Břidličnatá rula se dá použít ve stavebnictví, ale snadno zvětrává, proto není příliš vhodná na stavbu domů. Je okrasná a hodí se na schody, chodníky nebo štěrk. Dříve si zdejší lidé domy z ruly asi stavěli, protože jsou vidět ruiny osamocených šedých staveb i z vlaku různě v té hornaté pustině.

Jezebel v Mallaig
Tanec v Mallaig. (Snažila jsem se vypadat jako Jezebel, jestli někdo znáte Icewind Dale 2.)

 

 

      Přístavní městečko Mallaig, severozápadní Skotsko

      Mallaig je velmi mladá a malá vesnice (797 obyvatel). Nemá žádné pořádné architektonické památky, založil ji kolem roku 1840 Lord Fraser jako středisko rybolovu. Kus odsud se ale točila scéna z Harryho Pottera, což tam přes sezónu jaro-podzim přivede spoustu turistů. Jedna linka toho spoje se snaží vypadat jako ten vlak do Bradavic. Mallaig je konečná stanice toho vlaku a mají tam obchod s filmovými suvenýry.

     Pro turisty tam vzniklo několik restaurací a hotelů, no a v jedné té restauraci jsme pracovali. Jmenovala se Sheena´s Tea garden and backpackers lodge (Šíny čajová zahrada a baťůžkářská bouda). Paní Sheena vypadala, že má za sebou rockovou nebo jinou podobnou minulost. ↓

 

 

 

Můj obvyklý veganský oběd v Tea Garden, Mallaig. Pečený brambor, olivy, mandle, salát

      Práce v Tea garden

      Šest dní v týdnu od 9 do 18:30, hodinová pauza na jídlo, 7,5 liber na hodinu + denně cca 7 liber dýžko. Z platu nám strhávali 50 liber za firemní ubytování. Týdenní čistý výdělek 310 liber (8600 kč), které se daly celé ušetřit, protože jídlo jsme si koupili za to dýžko.

 

      Já jsem pracovala jako servírka, Láďa pomocník v kuchyni. Podávali tam třeba: rybí řízek s hranolkama (fish & chips), velkou pečenou bramboru ve slupce s kuřecím salátem, bramboru s haggisem (haggis je něco jako jitrnice z ovčího žaludku), krevety na přírodno, krabí sendvič, kafe, čaje, dorty apod. Také se tam dalo přespat – 2 společné noclehárny s palandami. Jejich následný úklid byl také součástí mojí práce.

 

 

      Složení týmu

Hraní fotbalu v Mallaig

      Podnik vede starší paní Sheena s manželem Normanem a se synem Fraserem a manželkou Ashley. Zaměstnávají sezónní pracovníky – někteří z nich tam pracují už několikátou sezónu za sebou, třeba mladý rumunský pár Anna a Mario nebo Češka Monika. Dále Skotky: z Mallaig, z nedalekého ostrova Skye nebo z Glasgow. Také dvě Angličanky z Leedsu. Ti všichni bydleli ve společném domě, kde každý měl svůj pokoj.

 

Větrno v Mallaig

      Bydlení a živobytí

      My s Láďou jsme měli štěstí a bydleli jsme ve spolumajitelky bytě, (který obvykle pronajímá), protože ve velkém domě už nebylo místo. Byl tam speciální systém s elektřinou. V obchodě (Coop nebo Tesco) jste si nabili za peníze takovou flashku a pak ji strčili doma do elektroměru, což nabilo elektřinu třeba na 9 dní běžného užívání za 10 liber .

      Na některých umyvadlech měli dva kohoutky. Bylo to tak 50 na 50. 

Mallaig vřesoviště

      Jídlo tam stojí zhruba stejně jako tady a takové ty kvalitnější potraviny, jako fair trade nebo rostlinný mlíka, mají levnější než u nás. V práci jsme dostávali dvě jídla denně, takže jsme za jídlo hodně ušetřili. Například litr ovesnýho mlíka stál 37kč, ovesný vločky a mrkev byly za babku a večer se dalo sehnat zlevněné pečivo – chleba třeba jen za 5 kč.

 

      Okolí a ruch v Mallaig

      Jednou jsme tam byli v hospodě Chlachain (klachin). Byl pátek, hrálo se tam na harmoniku a lidi na to křepčili. Také jsme vylezli na hory nad město. Červenec, bylo asi 12°C, foukal vítr, mezi kopci podmáčená vřesoviště a na kopcích skaliska s křemeny. Kvůli tomu, že tam nejsou skoro žádné lesy (v celé Velké Británii zabírají lesy jen 13 % země), tam nežijí ani žádná divoká zvířata – alespoň jsem žádné neviděla. Chovají se tam jen ovce a v Mallaig žije mnoho racků. 

Interakce s rackem, Mallaig

      Racci jsou docela velcí a nebojácní ptáci, dá se k nim přiblížit třeba na jeden metr. Jejich skřehotání dodává místu zvláštní atmosféru. Také ale všude serou a jejich rozstříklé bílé exkrementy pokrývají střechy a ulice celého městečka. Chodila jsem je krmit zbytkovým toastovým chlebem z kuchyně. Krmila jsem je i na molu nad mořem, aby se jim chleba trochu namočil. Připlaval dokonce i tuleň. Nebyl ale dost rychlý, žádný chleba nechytil a po raccích nešel.

 

      Gaelština

      V celém okolí byly dvojjazyčné nápisy – anglicky a gaelsky. (Gaelština je starobylý keltský jazyk, kterým se mluví hlavně na Hebridských ostrovech a v severním Skotsku.) Je podobná irštině. V televizi mají svůj speciální BBC kanál. Kay, která chodila pomáhat do Tea Garden říkala, že mají gaelštinu ve škole jako druhý jazyk.

      Někteří Skoti mluvili srozumitelně anglicky, jiní však mluvili s gaelským přízvukem a tomu jsme ze začátku moc nerozuměli. Třeba Fraser, syn Sheeny, tak mluvil. Slovo třináct, “thirteen”, například vyslovoval “tyrtýn”.

Výhled na moře a ostrovy, Mallaig
Výhled na moře a ostrovy, Mallaig

 

 

      Celkový dojem

     V Mallaig bylo dobře: ty hory, rackové a moře, výhled na ostrovy, čerstvý vzduch… Zároveň to byla pracovní smršť a moc jsme si toho neužili, ale vydělali jsme dobrý peníze.

      Ve Skotsku ani nepršelo tak často, jak jsem očekávala. Některý den nepršelo vůbec, jindy 3x denně jen 10 minut.

 


      Pitlochry – skotské středozemí

Výhled na Pitlochry, Ben Vreckie hora v pozadí

      Na druhý měsíc jsme si našli práci v hotelu Dundarach (čti dandara) ve městečku Pitlochry (čti pitlokry). Pitlochry je trochu větší než Mallaig, má 2776 obyvatel. Je též turisticky aktivní – v okolí je starobylá palírna skotské (ta snad nechybí v žádné skotské vesnici), přehrada na řece Tummel, jezero Loch Faskally, divadlo nebo hora Ben Vreckie, která ohraničuje vstup do národního parku Cairngorms

     Městečko je ukázkou viktoriánské architektury, většina domů nese průčelí s novogotickými prvky a je postavena z velkých šedých kamenů. Je tam také mnoho takových polozámků, ve kterých se normálně bydlí. Také jsem tam objevila asi  menhiry – jen tak na poli s ovcema třeba.

 

      Hotel Dundarach

Hotel Dundarach, Pitlochry

      Tříhvězdičkový hotel Dundarach, ve kterém jsme pracovali, postavil roku 1863 obchodník s vínem. Později byla přistavena ubytovna pro skauty a japonská zahrada s minihorou. 

      V Dundarachu jsme pracovali dělené směny. Ráno jsem obsluhovala hosty, Láďa pomáhal v kuchyni a potom jsme se převlíkli a všichni jsme šli uklízet pokoje po tom, co hosté odjeli. Ranní směna 7:30 – 13:00, odpolední 17:30 – 21:00. Obědy se tam většinou nevařily. Na večerní směnu jsme opět přišli, já servírovala večeře, Láďa v kuchyni. Pracovali jsme takhle skoro každý den. I tento podnik se potýkal s nedostatkem zaměstnanců.

Na vrcholu Ben Vreckie, za mnou národní park Cairngorms

     I toto byla pracovní smršť a občas opravdu nepříjemná – proto jsme si ulevovali pojmenováním kundararach.

 

      Lidé v Dundarachu

      Dundarach je opět rodinný podnik patřící klanu Smailovým, paní Susan a pan Derek to všechno rozjeli, jejich syn Daniel vystudoval šéfkuchaře a vede tam kuchyň a dcera Nicola je manažerka a občas pomáhala i servírovat. (Nicola vypadala jako Charlotte ze Sexu ve Městě.) Syna Daniela si vzala za manžela Češka, která tam kdysi taky dělala servírku.

     Stálými sezónními pracovníky je rumunský pár Alina s Florinem, kteří si díky skotským penězům staví v Rumunsku dům, a 3 Litevky, které se už v Pitlochry usadily natrvalo.

 

      Jídlo v Dundarachu

      V Dundarachu jsme servírovali třeba tradiční skotskou snídani, která se skládala z klobásky, volského oka, fazolí v tomatě, smažených žampiónů a slaniny; nebo uzeného sledě s toustem, tresku s toustem, vajíčka nebo porridge – ovesnou kaši

Ovesná kaše porridge naslano

 

 

      Porridge – ovesná kaše

     Porridge (čti poridž) jsme si s Láďou taky dávali. Většina lidí si jí tam zalila smetanou a přidala ovoce ve sladkém nálevu. Já ji ráda naslano, tak jsem přidala rajčata a sůl.

     Oves se ve Skotsku pěstuje hojně, protože zvládá dobře tamější podnebí. Oves by měl být bez lepku (lepkem ho kontaminuje pšenice), vyrábějí z něj ovesné slané sušenky oatcakes (čti outkejks) a vločky prodávají v obchodech po kilových pytlech. Na nutelle mají dokonce tip, jak si s ní ovesnou kaši přilepšit.

 

Ovesné sušenky z Orkney
Ovesné sušenky od Nairns

 

 

 

 

 

 

      Okolí Pitlochry

Kostel a kafky v Pitlochry

      V Pitlochry bylo též mnoho ptactva. Pozorování a lov je pravděpodobně nějaká místní tradice, protože majitel pan Derek dostal od rodiny (další) malbu nějakého divokého kohouta, přičemž všude různě po hotelu visely další podobizny ptáků. Na zahradu Dundarachu pravidelně chodil kulhavý bažant s družkou a parta vran. Pozorovali jsme je z prosklené jídelny. Jednou jsem jim šla hodit chleba, ale moc se na něj nehrnuli. 

Pomník válečných veteránů v Pitlochry

      U místního kostela se zdržovaly kavky a cestou na horu Ben Vreckie jsme potkali drozda, který rozbíjel šnečí ulitu o kámen – jako v příběhu o hobitovi.

      Dále byli v Pitlochry holubi hřivňáci, též známí jako hrdličky. Ti se pohybovali spíš na nižších větvích stromů a vrkali. Po stromech ještě skákaly zrzavé veverky. Bylo tam také více lesů než v Mallaig.

 

 

      Jací jsou Skoti

Lesíková stezka Roba Roye, Pitlochry

      Skoti v Mallaig a Pitlochry byli usměvaví a přívětiví. Jen tak mi několik místních seňorů popřálo ráno hezký den. Zdejší seňoři byli též velmi vitální a nepozorovala jsem na nich zahořklost ani znechucenost životem. Byla jsem se podívat na tradiční středeční tancovačce a hned mě tam vtahovali do kola. Byl to jen taneční sál. Žádný výčep. Všichni vypadali střízlivě.

     Možná není divu, že jsou tak veselí – mají vyšší platy než Češi a levnější jídlo. 🙂

 

      Obličejové rysy

Ovce, co vypadá jako staford. Pitlochry

      Všimla jsem si, že část skotských holek má podobné rysy, a to výraznější obočí poměrně blízko u sebe, zvláštní nosík a špičatou bradu. Popis částečně vystihuje skotská politička Nicola Ferguson Sturgeonová.

 

      Návrat domů

      Po necelé dvouměsíční práci ve Skotsku jsem si po odečtení všech výdajů vydělala čistých 50 000 kč. A to jsme se nijak neomezovali. Takže děkuji Skotsko. 

 🙂 ♣

 

Další články z rubriky: