Smrt: Jak naložit se zesnulými příbuznými nebo se svojí mrtvolou?

Uctívání mrtvých předků / obraz / 50x60cm / akryl na šepsovaném plátně / marjoriel

      Píšu o smrti a pohřbívání, protože je to důležité téma, které se však většina lidí snaží z mysli úplně vytěsnit.

     Lidé umírají na nemocničním lůžku, kde se třeba s blízkým vidíte naposledy. Putují na pitvu a do márnice, pak do krematoria, načež si už jen přijdete pro urnu nebo pokud jste při penězích, koupíte místo na hřbitově, kam musíte uložit rakev…


pohřbívání mohyly smrt jak pohřbít blízké pohřbít na hřbitov co po smrti co s tělem miluna milunavenca.cz veganské recepty 

     Smíření se smrtí smrt jak pohřbít

     Na smrt raději nemyslíme a mezi sebou o ní smrt-pohrbivani-nahrobek / smrt jak pohřbítnemluvíme. Snažíme se věřit, že život smrtí nekončí, že přeci nevíme, co se stane po smrti a že bude možná nějaké další pokračování naší osobnosti. Podle starých mudrců tak jednáme proto, že se smrtí nejsme smířeni. Avšak uvědomování si, že zemřeme – možná bolestivě, možná v utlumení a že se poté staneme součástí hlíny a jiných živých organismů – je pokojná realita bez příkras, proti které nelze bojovat a ani nemá cenu se cítit ukřivděně.

     Proč to řeším? Zemřel mi tata

     Na skříni mám urnu s popelem mého mrtvého táty. Rozhoduju se, jak s ní naložím. Nechci ho rozprašovat do řeky ani na certifikované pohřebiště. Chtěla bych to provést nějak duchovněji, přírodněji a trvaleji. Inspiraci čerpám z oborů etnologie, historie, biologie a z ekologicky šetrného způsobu života.

 


 

     Před tím, než byl kostel a hřbitov smrt jak pohřbít

     O našich „pohanských“ předcích toho víme velice málo, neboť v té době neměli dostatek prostředků opatřit si vhodný archivační materiál. A to málo, co se dochovalo, je s vysokou pravděpodobností pokrouceno tak, jak to viděla vítězná strana, v našem případě třeba církev. Nepokroutitelným dokladem o životech předků jsou však nalezené hroby.

 

     Barrow – anglicky mohylapohřební mohyla u chotouně / smrt jak pohřbít

     Těžko říci, na jakých místech byli mrtví pohřbíváni – zda kolektivně na nějakém vesnickém plácku nebo zda byla svoboda a každý mohl pohřbívat, kde chtěl.

     Víme však, že pro výše postavené občany se stavěly například mohyly. Mohyla je většinou místo, kde byl vytvořen pohřební přístřešek a zesnulý byl buď spálen na hranici nebo ponechán vcelku.

     Zesnulého často obklopují různé předměty,pohřební mohyla / norsko / smrt jak pohřbít ať už ty, které mu za živa patřily nebo které mu byly po smrti darovány. Na zemřelého byla poté navršena v různých vrstvách zemina a kamení.

 

     Zákaz provádění původních zvyků

     Když se kolem 13. století naplno rozšířila křesťanská ideologie, lidé museli být pohřbívání na hřbitovech kolem kaplí a kostelů. Museli se zříci obětin, které chtěli dát do hrobu i pohřebních rituálů, protože to zavánělo vírou v existenci i jiných bytostí, než jsou ty předepsané Biblí. Novým rituálem se stalo přesně vymezené potruchlení, aby zas brzy mohl následovat flexibilní přechod do roboty. Církev tak měla vládu nad člověkem od jeho narození až do smrti.

      Kosmas ve své kronice popisuje nařízení krále Břetislava I. z roku 1083 takto:

„ … smělci, kteří pochovávají své mrtvé v polích nebo lesích, ať zaplatí vola a tři sta peněž do důchodu; mrtvého však ať pochovají znova na hřbitově věřících. To jsou věci, jichž nenávidí Bůh, pro ty se svatý Vojtěch rozmrzel a opustiv nás, své ovečky, raději šel učit cizí národy. Že to již více činiti nebudeme, stvrzujeme přísahou i na naši i na vaši víru.”

     Břetislavův syn, Břetislav II. otcovy názory podědil a v potírání pohanů pokračoval:

     Nechal vyhnat čaroděje, hadače a věštce, pokácet a spálit posvátné háje a stromy a zakazoval pověrečné zvyky. Mezi těmito nařízeními byl i zákaz pohřbů „ … jež se děly v lesích a na polích, a hry, jež podle pohanského obřadu konali na rozcestích a křižovatkách jako pro odpočinutí duší, a konečně i bezbožné kratochvíle, jež rozpustile provozovali nad svými mrtvými, volajíce prázdné stíny a majíce škrabošky na tvářích …

 

     Staroslovanská pohřební slavnost smrt jak pohřbít

     Etnolog Niederle popisuje tyto bezbožné aaron watson - doba železná - pohřeb / smrt jak pohřbítkratochvíle více nezaujatě a objektivně. Ve starých zápisech vysledoval, že slovanští pohané slavili pohřební slavnost, které říkali tryzna a s ní spojené hostině strava. Součástí tryzny byla symbolická hra boje přeživších s různými démony, kteří by mohli působit mrtvému v jiné sféře nepříjemnosti a pozůstalým v normální sféře. Lidé se vystrojili maškarami jako třeba při masopustu, během slavnosti hodovali a pili omamné nápoje, z nichž část věnovali též mrtvému do hrobu.

 

     A dnes, když už je relativní svoboda? smrt jak pohřbít

     Dnes už existují rozmanité možnosti, pohřebiště - starý hřbitov v lese - posvátný háj / smrt jak pohřbítjak naložit s nezpopelněnými ostatky ale všechny jsou limitovány tím, že je musíte uložit na nějaké pronajaté komunitní místo a chodit smutnit tam.

     To se mi ale moc nelíbí, protože chci mít své zesnulé příbuzné na soukromém místě, například u lesní samoty, kde máme rodinné sídlo apod. Je to rituál. Pomáhá to vyrovnat se se smrtí jejich i vlastní. Chci na tom místě, kam mrtvé uložím, pořádat vzpomínkové oslavy a doufám, že moji potomci budou u mého hrobu pořádat řádné tryzny též. Smrt tak pro mě přestává být něčím depresivně svíravým. Stává se naopak něčím normálním, protože mě hřeje pomyšlení, že i nad mým hrobem bude na mojí počest živo.

 

     Můžeme disponovat jen s popelem smrt jak pohřbít

     Církev už u nás nemá žádnou moc a můžeme si uspořádat tryznu, jakou chceme, avšak s tím omezením, že k dispozici máme jen popel pozůstalého. Zpopelňování bylo během 19. a 20. století vybráno jako nejpraktičtější způsob naložení s ostatky, protože je to levnější a hřbitovy jsou přeplněné.

 

      Dá se z popela vypěstovat strom? smrt jak pohřbít

      Dle výzkumu se zdá, že lidský popel tak jak je, není pro rostliny příliš vhodný. Na stupnici pH je příliš kyselý, kvůli množství sodíku příliš slaný a další prvky vytvářejí sloučeniny, které jsou pro rostlinu toxické.

  • Lidský popel je složen převážně z fosforečnanu vápenatého a sodných a draselných solí. Síra a uhlík paradoxně nejsou příliš zastoupeny, protože se při spalování vypaří.
  • Popel se prý daleko více hodí jako přísada do cementu a následné vytvoření soch. Také se z popela dá vytvořit malý diamant a ten třeba zasadit do šperku. Většinou má prý modrou barvu kvůli obsaženému boru, který barví.

      Pokud se má použít popel jako substrát, měl by být upraven do pro rostlinu přijatelné podoby. smrt jak pohřbít

posvátný háj, les / smrt jak pohřbít     Nejlepším a nejjednodušším řešením se zdá být zakompostování popelu. Pokud nemáme vlastní hnůj, dá se koupit bio kompostní substrát.  Poté se přidá popel, hlína, voda a přechovává se na teplém místě. Kompost se promíchává a za pár týdnů může být již příznivo pro zasazení rostliny. Rostlinu možno (před)pěstovat v květináči nebo půdu s rostlinou zasadit rovnou ven – ideálně na svůj pozemek do Háje mrtvých předků…nebo alespoň háječku.

Uctívání mrtvých předků / obraz / 50x60cm / akryl na šepsovaném plátně / marjoriel
Má představa o Mýtině mrtvých předků / akryl na plátně, 50x60cm

.

     Háj mrtvých předků smrt jak pohřbít

      Mě by se zdál nejpřirozenější a nejtrvalejší (v našich zeměpisných podmínkách) asi háj z listnatých stromů, jako je habr, bříza, dub, lípa či buk. U nich pěkné náhrobky s informacemi, z koho strom vyrostl. Nejlépe by působilo, kdyby byly stromy vysázeny do kruhu s mýtinou uprostřed. ♣

 

     Chtěli byste něco dodat nebo se podělit o vlastní idealizovanou představu? 🙂

Další články z rubriky: