Poslední dobou jsem docela dost hrála Skyrim

Za měsíc a čtvrt jsem se dostala na level 48.

Do toho práce na hlavní pracovní poměr, hraní po nocích, kruhy pod očima, pití stříbrných Monsterů a objevování zélandské kultury. Už mi docela docházejí síly. Asi budu radši hrát míň. 

Jsem imperiální žena, zaměřuji se na lehkou zbroj, dlouhý meč a štít, plížení, alchymii, očarovávání zbraní a nějaké to kouzlení. Mým spolubojovníkem je právě teď Khajiit J’zargo z Čarodějnické univerzity. Předchozí dva, Lydie a ještě jedna Nordka z Whiterunu, zemřely. J’zarga si ale budu hlídat, mám ráda Khajiity, jsou roztomilí.

 

Přesvědčení: zmatené dobro 

Nepouštím se do žádných úkolů, které balancují na hraně zákona. Dělám jen questy, které spadají na stranu dobra. Za zlo mě to moc nebaví. Nelíbilo by se mi, kdyby mi pak lidi na ulici říkali, jaký jsem odporný vrah nebo ať se od nich držím dál. S mým stylem hraní mi spíš říkají, že jsou rádi, že jsem poblíž a podobně. Ve statistice nemám ani jednu vraždu a jen minimum přestupků. Nejvyšší odměna za mé dopadení je asi jen 80 zlatých.

Zatím jsem radši i neutrální ve válce Impérium versus Stormcloaks. A rozhodování ve městě Markarth je taky těžký…

skyrim recenze the elder scrolls skyrim hra pc recenze
Kemp forswornských rebelů

 

Kněz boha Arkay, město Markarth
skyrim recenze the elder scrolls
Kouzelník Calcemo, město Markarth

 

Kouzelníkův synovec

 

Svalnatý ork, vězení a důl Cidhna. To jsem jen chtěla vědět, co se stane, když půjdu dokončit úkol o konspiraci. Pak jsem si načetla dobu předtím a tu hraju.

Další články z rubriky:

0 0 hlasů
Přínos článku
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře