Tao te ťing

(čti dao de džin), volně přeložitelné jako Kniha o cestě a ctnosti.
.
Autorství je připisováno čínskému filozofovi Lao-c´, který ji měl údajně napsat kolem roku 600 př.n.l.
.
Lao-c´, vlastním jménem Er Li, byl historikem státního archivu ve státě Čou.
Lao-c´ je čestný titul. Lao znamená ctihodný, zi mistr.

Lao-c´ si hleděl svého přesvědčení. Když padl stát Čou, chtěl odejít neznámo kam. Strážce hraničního průsmyku Jin Hin ho však poprosil, aby ještě než odejde, sepsal své myšlenky do nějaké knihy. Lao-c´ tedy napsal knihu o 5000 slovech, pojednávající o tao a ctnosti. Pak zmizel a nikdo už ho nikdy neviděl.

První část knihy se zabývá kosmologickými otázkami a problematikou lidského bytí.
–
Druhá část knihy byla možná koncipována jako vtipná „příručka“ pro vládce, jak rozumně spravovat zemi.
.
Z učení Lao-c´ vznikla filozofická škola taoismu.

⇓

Taoismus tao te ting

– (někdy také Daoismus) vznikl na základě knihy Tao te ťing. Později se začal měnit v náboženský systém, kde Lao-c‘ stojí nad všemi hvězdnými bohy.
.
Náboženský taoismus se těšil největšímu rozkvětu v 6. – 8. století našeho letopočtu. V dnešní době jej nalezneme zejména na Tchajwanu.
.
Učení taoismu hlásá návrat k přirozenosti prostřednictvím ne-zasahování, prostotu a následování kosmických sil a přírody.
.
Člověk praktikující tao má tendence být skromný a pokorný, neuchyluje se od své přirozenosti a nechce být na nikom závislý.
.
Tao nezná nadřazenost ducha nad hmotou. Učenec taa nechce nikoho ovlivňovat, vylepšovat, formovat a vnucovat mu svůj pojem pravdy a dobra. Takovéto napravování lidí totiž vede k pokrytectví a snaze udělat lidi závislými na nás nebo na věcech.

Kdo zná ostatní, je moudrý. Ale kdo zná sebe, je prozíravý.
Kdo porazí druhé, je silný, ale kdo ovládne sebe, je mocný.

Když vítězíš, nepřikládej si zásluhu.
Když vítězíš, nechval se.
Když vítězíš, nepyšni se tím.
Vítězství dosahuj, jen není–li zbytí a nevyhrávej zcela.