Rebélie na půlnoční mši

   Rebélie na půlnoční

    Šli jsme na půlnoční s cílem udělat kvalitní výtržnost – alespoň já. Farář kázal. Mluvil a neodděloval intonačně věty. Skoro jakoby to dělal schválně, aby lidi udržoval pořád v napětí a nebyla možnost pro nějaké přemýšlení nebo otázky. Z toho jsem teda chtěla faráře vytrhnout – když farář řekl třeba nějakou známou větu, řekla jsem jí celkem nahlas s ním. Nebo když to nevypadlo, že končí nějak odstavec, zvolala jsem „Ó, Kriste spasiteli!“. A dost pateticky. Fakt mě to bavilo a myslela jsem to i vážně. Chtěla jsem z toho mít duchovní zážitek. Farář ale pořád nic. Jel si to svý, koukal do oltáře a jakoby tam ani nebyl. Fakt hroznej projev.

 

kostel svatého Pia Čůa
Reakce těl na nezáživný projev. Dianka seděla, i když farář vyzýval k postavení. Vymluvila se na artrózu v kolenou.

     

     Pobouřená spoluobčanka

     Když jsem to třeba nemohla vydržet, tak jsem šla ven na cigaretu. Kouřila jsem dokonce v mezidveřním prostoru a koukala jsem dovnitř tím dveřním okýnkem. Nikdo naštěstí nešel. Ale když jsem šla pak na cigaretu asi potřetí a naštěstí až ven), vyběhla na mě jedna účastnice. Řekla mi, že tohle není žádná kavárna, ale kostel, tak ať se podle toho chovám. (Bylo jí asi 30, mě 27.) Řekla jsem jí: „Takhle je to ale podle mě dobře.“ Odešla. Myslím, že jí nejvíc vadilo, že jsme nezavírali dveře. Matěj říkal, že jí viděl, jak je pořád chodí zavírat. Možná jí táhlo na záda. Ale já jsem si bohužel ničeho nevšimla, tak za ty dveře se omlouvám, jestli to čteš. Půlnoční půlnoční půlnoční půlnoční půlnoční

 

půlnoční v kostele svatého pija čúa
Zde je vidět rebelanstký kouř. Foceno ze dveří.

 

      Zpívání koled

      Potom ale následovala ta největší výtržnost. Mezi ty dveře přišla Diana a Láďa. Chtěli jsme jít kouřit, ale zrovna začaly hrát varhany pro koledu. Začli jsme teda zpívat. Diana nejdřív zpívala slova koledy, potom je trochu pozměňovala, protože nevěděla, a potom zpívala už jen vymyšlený slova takovou zvláštní fistulí, generovanou někde vespodu nosohltanu. Po chvíli se dostala skoro k šamanskému „hojaheja houja heja“ a vypadala, jako když je v transu, ale na melodii „Narodil se Kristus Pán“ samozřejmě. S Láďou jsme stáli vedle a řvali bysme smíchy, kdyby to šlo. Potom už koleda končila, varhaník vystupňoval intenzitu, načež i Diana zpěv zakončila citově nadnesenou codou (závěrečná část skladby).

     Konec

     Druhý den řekla máma našemu dědovi, že jsme v kostele dělali ostudu. Děda si to chtěl poslechnout. Pak řekl, že to je prd. (On je totiž nejvyšší rebel a výtržník. Byl za to dokonce za socializmu zavřený v pracovním táboře Vojna u Příbrami.) Tak děd prý jednou nalil v kostele do svěcený vody tuš, takže lidi, co se chodili kropit, pak z toho byli černý spíš jako pekelníci. Popud dělat výtržnosti byl tedy pravděpodobně zděděn.

     Finito ultimato