Pracovní léto ve Skotsku: vítr, hory, ptactvo a servírování skotských jídel

Na vrcholu Ben Vreckie, za mnou národní park Cairngorms

 

      Chtěli jsme s Láďou přes léto vyjet pracovat někam do ciziny a vydělat peníze na přestěhování do Prahy. Psala jsem na inzeráty typu „pokojská ve Španělsku“, „sklízeč v Holandsku“ nebo „praktikant anglicky mluvícího dětského tábora v Řecku“… – a buď mi neodepsali, nebo to nějak nevyšlo.

 


Mallaig a Pitlochry
Mallaig a Pitlochry na mapě

      Pak jsem jednou koukala na ČT24, kde bývá zajímavý pořad Focus on Europe, který uvádí různé příběhy a lapálie různých lidí z Evropské unie. V tomto dílu představili, že má jistá žena rodinný podnik ve skotském městečku Mallaig (čti malik). Do Mallaig přijíždí každoročně tisíce turistů, aby shlédli krásy Skotské vysočiny, Hebridských ostrovů a trasu vlaku West Highland Way (Cesta západní Skotskou vysočinou), která vede přes slavný viadukt u Glenfinnanu, který byl použit v druhém dílu Harryho Pottera. A žena z reportáže říkala, že mají každoročně svízel s nalezením sezonních pracovníků, že ani místní Skoti to nechtějí dělat a sil ze zahraničí je málo. (Skotů je asi 5 miliónů).

Městečko Mallaig

      Hned jsem začala hledat „mallaig jobs“ a „mallaig jobs for couples“ (mallaig práce pro páry). Vyjelo pár inzerátů, odepsala jsem na ně a za pár dnů mi odepsali z jednoho podniku, že nás berou a že máme přijet. Dali mi kontakt i na Češku, co u nich pracuje, takže jsme do toho šli, i když to nešlo přes žádnou smlouvu apod. Upokojovalo mě, že odepisují z emailu, který mají na té oficiální stránce a že ta stránka má facebook a mají na ní reference.

 

 

Obchod s tématikou Harryho Pottera: velké šachové figurky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: velké šachové figurky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: náhrdelník
Obchod s tématikou Harryho Pottera: náhrdelník
Obchod s tématikou Harryho Pottera: odznaky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: odznaky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: hůlky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: hůlky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: odznaky
Obchod s tématikou Harryho Pottera: odznaky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

      Let z Berlína bez přestupu, z Prahy byl z přestupem v Amsterdamu

      Zpáteční letenky pro dvě osoby každá s kufrem koupené v předstihu vyšly asi na 9000,-. Přímý let Berlín – Glasgow. V Čechách jsem se akorát na čas odhlásila od zdravotní pojišťovny, přičemž jsem jim ze Skotska měla přivést pracovní smlouvu nebo výplatnice. Pro práci ve Skotsku nebylo nutné nic zařizovat. Dostali jsme tam dočasné pojišťovací číslo (temporary insurance number) a z platu se nám odečítaly daně (o které se dá v únoru požádat).

 

      Vlak napříč horstvy a jejich geologie

Křemen na rulových skalách v Mallaig

      Z Glasgow se do Mallaig dá nejefektivněji jet takovým vlakem osobákem a na místě jste asi za 5 hodin. Vlak jezdí asi 5x denně. Projede pár desítek kilometrů Skotskou nížinou (nížiny – Lowlands) a za chvíli jsou již vidět ty legendární odlesněné hory – travnaté a zelené se skalisky, vysočina (Highlands).

      Ta skaliska jsou tvořena většinou prvohorní rulou, což je sedimentární hornina typu krystalické břidlice. Sedimentární hornina vznikla přemístěním, usazením a následným zpevněním.

Krajina u Mallaig

      Sedimentární / usazené horniny tvoří asi 75 % hornin souše, 100% hornin oceánů ale asi jen 5% celkového zastoupení hornin zemského tělesa. Ruly jsou tvořené především biotitem neboli tmavou slídou, muskovitem neboli perleťovou slídou a andalusitem, což je minerál, křemičitan hliníku.

 

 

      V této břidličnaté rule se obvykle střídají proužky křemene a živců s tmavými proužky tmavé slídy. Takováto skaliska jsme našli a přivezli si domů asi 4 křemínky. Břidličnatá rula se dá použít ve stavebnictví, ale snadno zvětrává, proto není příliš vhodná na stavbu domů. Je okrasná a hodí se na schody, chodníky nebo štěrk. Dříve si však jistě lidé domy z ruly stavěli, protože jsou vidět ruiny osamocených šedých domů i z vlaku různě v té hornaté pustině.

Jezabel v Mallaig
Jezabel dance v Mallaig

 

 

      Vesnicopřístav Mallaig, severozápadní Skotsko

      Mallaig je velmi mladá a malá vesnice (797 obyvatel), nemá žádné architektonické památky, založil ji kolem roku 1840 Lord Fraser jako středisko rybolovu. I přesto však vlak denně přiveze desítky turistů, kteří přijeli objevovat krásy Skotska či navodit si atmosféru Harryho Pottera a nakoupit suvenýry v krámku. Většina těchto turistů pak zamíří do restaurace Sheena´s Tea garden and backpackers lodge (Šíny čajová zahrada a baťůžkářská bouda), kde jsme pracovali.

Můj obvyklý oběd v Tea Garden, Mallaig. Pečený brambor, olivy, mandle, salát

 

 

      Práce v Tea garden

      Šest dní v týdnu od 9 do 18:30, 7,5 liber na hodinu + denně cca 7 liber dýžko. Z platu nám strhávali 50 liber za ubytování. Týdenní výdělek 310 liber (8600 kč), které se daly celé ušetřit, protože jídlo jsme si koupili za to dýžko.

 

      Já jsem pracovala jako servírka, Láďa pomocník v kuchyni. Podával se tam třeba rybí řízek s hranolkama, pečená brambora s kuřecím salátem, brambora s haggisem (haggis je něco jako jitrnice z ovčího žaludku), krevety, krabí sendvič, kafe, čaje, dorty apod. Bylo to myšleno jako takový hybrid mezi bistrem a restaurací. Také se tam dalo přespat – 2 společné noclehárny s palandami a jejich následný úklid byl také součástí mojí práce.

Hraní fotbalu v Mallaig

 

 

      Složení týmu

      Podnik vede starší paní Sheena s manželem Normanem a se synem Fraserem a manželkou Ashley. Zaměstnávají sezónní pracovníky – někteří z nich tam pracují už několikátou sezónu za sebou, třeba mladý rumunský pár Anna a Mario nebo Češka Monika. Dále Skotky z Mallaig, z ostrova Skye nebo z Glasgow. Také dvě Angličanky z Leedsu. Ti všichni bydleli ve společném domě, kde každý měl svůj pokoj.

Větrno v Mallaig

 

 

      Bydlení a živobytí

      My s Láďou jsme měli štěstí a bydleli jsme ve spolumajitelky bytě, který normálně pronajímá, protože ve velkém domě už nebylo místo. Byl tam speciální systém s elektřinou. V obchodě (Coop nebo Tesco) jste si nabili penězma takovou flashku a pak ji strčili doma do elektroměru, což vám nabilo elektřinu třeba 10 liber na 9 dní běžného užívání.

      Na některých umyvadlech byla také ta anglická dvoukohoutková klasika. Z jednoho kohoutku tekla jen studená, z druhého jen horká. Vodu ze sprchy tam ohříval takový miniaturní elektrický bojler.

Mallaig vřesoviště

 

      Jídlo tam stojí zhruba stejně jako tady a takové ty kvalitnější potraviny, jako je fair trade nebo rostlinný mlíka, jsou levnější než u nás. Nicméně v práci jsme dostávali dvě jídla denně, takže takto jsme za jídlo též ušetřili.

 

      Okolí a ruch v Mallaig

      Jednou jsme tam byli v hospodě Chlachain (klachin). Byl pátek, hrálo se tam na harmoniku a lidi na to křepčili. Také jsme vylezli na hory nad město. Bylo asi 12°C, foukal vítr, mezi kopci byla podmáčená vřesoviště a na kopcích skaliska s křemeny. Kvůli tomu, že tam nejsou skoro žádné lesy (v celé Velké Británii zabírají lesy jen 13 % země), tam nežijí ani žádná divoká zvířata – alespoň jsem žádné neviděla. Chovají se tam ovce a v Mallaig žije opravdu mnoho racků. 

Interakce s rackem, Mallaig

      Racci jsou krásní velcí ptáci, nebojácní, dá se k nim přiblížit třeba na jeden metr. Jejich skřehotání dodává místu zvláštní atmosféru. Také ale všude serou a jejich rozstříklé exkrementy pokrývají střechy a ulice celého městečka. Chodila jsem je krmit zbytkovým toastovým chlebem z kuchyně. Krmila jsem je i na molu nad mořem, aby se jim chleba trochu namočil. Ten ruch pak přivábil i tuleně. Nebyl ale dost rychlý, žádný chleba neukořistil, ale po raccích nešel.

 

      Gaelština

      V celém okolí byly dvojjazyčné nápisy – anglicky a gaelsky. Gaelština je starobylý keltský jazyk, kterým se mluví hlavně na Hebridských ostrovech a v severním Skotsku. Je podobná irštině. V televizi mají svůj speciální BBC kanál. Středoškolačka Kay, která chodila pomáhat do Tea Garden říkala, že mají gaelštinu ve škole jako druhý jazyk.

      Někteří Skoti mluvili srozumitelně anglicky, jiní však mluvili s gaelským přízvukem a tomu jsme ze začátku moc nerozuměli. Třeba Fraser, syn Sheeny tak mluvil.

Výhled na moře a ostrovy, Mallaig
Výhled na moře a ostrovy, Mallaig

 

 

      Celkový dojem

      Mallaig je krásné místo: ty hory, rackové a moře, výhled na nedaleké ostrovy, čerstvý vzduch…nádhera. Byla to však pracovní smršť a moc jsme si toho neužili, ale za to jsme si přivezli skvělé peníze.

      Navíc ve Skotsku obecně nepršelo tak často, jak jsem si představovala. Některý den nepršelo vůbec, jindy 3x denně, ale nikdy soustavně.

 


      Pitlochry – střed Skotska

Výhled na Pitlochry, Ben Vreckie hora v pozadí

      Na druhý měsíc jsme si našli práci v hotelu Dundarach (čti dandara) ve městečku Pitlochry (čti pitlokry). Pitlochry je trochu větší než Mallaig, má 2776 obyvatel. Je též turisticky aktivní – v okolí je starobylá palírna skotské (ta snad nechybí v žádné vesnici), přehrada na řece Tummel, odděluje jezero Loch Faskally, divadlo nebo hora Ben Vreckie, která ohraničuje vstup do národního parku Cairngorms

     Městečko je ukázkou viktoriánské architektury, většina domů nese průčelí s novogotickými prvky a je postavena z velkých šedých kamenů. Je tam také mnoho takových polozámků, ve kterých se normálně bydlí.

 

      Kundararach

Hotel Dundarach, Pitlochry

      Tříhvězdičkový hotel Dundarach, ve kterém jsme pracovali, postavil roku 1863 obchodník s vínem. Později byla přistavena ubytovna pro skauty a japonská zahrada s minihorou. 

      V Dundarachu jsme pracovali dělené směny. Ráno jsem obsluhovala hosty, Láďa pomáhal v kuchyni a potom jsme se převlíkli a všichni jsme šli uklízet pokoje po tom, co hosté odjeli. Ranní směna 7:30 – 13:00, odpolední 17:30 – 21:00. Obědy se tam většinou nevařily. Na večerní směnu jsme opět přišli, já servírkovala, Láďa v kuchyni. Každý den, žádný volný den, jen občas byla třeba volná odpolední směna. i tento podnik se potýkal s nedostatkem zaměstnanců.

Na vrcholu Ben Vreckie, za mnou národní park Cairngorms

     I toto byla pracovní smršť a občas opravdu nepříjemná – proto kundararach. I přes to jsem si stihla několikrát zaběhat po okolí nebo vyšplhat na horu Ben Vreckie.

 

      Lidé v Dundarachu

      Dundarach je opět rodinný podnik patřící klanu Smailovým, paní Susan a pan Derek to všechno rozjeli a jejich syn Daniel vystudoval šéfkuchaře a vede tam kuchyň a dcera Nicola je manažerka a občas pomáhala i servírovat.

     Stálými sezónními pracovníky je rumunský pár Alina s Florinem, kteří si díky skotským penězům staví v Rumunsku dům, a 3 Litevky, které se už v Pitlochry usadily natrvalo.

 

      Jídlo v Dundarachu

      V Dundarachu jsme servírovali některá rádoby nóbl jídla připravovaná však levným způsobem. Například créme brulee z pytlíku či míchaná vajíčka z mikrovlnky. Ráno si hosté mohli objednat tradiční skotskou snídani, která se skládala z klobásky, volského oka, fazolí v tomatě, smažených žampiónů a slaniny, nebo uzeného sledě s toustem, tresku s toustem, vajca nebo legendární jídlo chudých – ovesnou kaši.

Ovesná kaše porridge naslano

 

 

      Porridge – ovesná kaše

     Porridge (čti poridž) jsme si s Láďou taky dávali. Většina lidí si jí tam zalila smetanou a přidala ovoce ve sladkém nálevu. Já ji mám raději naslano, tak jsem přidala rajčata a sůl. Oves je obecně ve Skotsku velmi populární plodinou. Rostlina ovsa zvládá dobře tamější podnebí, oves je bez lepku, vyrábějí z něj ovesné slané sušenky oatcakes (čti outkejks) a vločky jsou v obchodech po kilových pytlech a nesou nápis „pro přípravu porridge“. Dokonce na nutelle je návod, jak si s ní přilepšit ovesnou kaši.

 

Ovesné sušenky z Orkney
Ovesné sušenky od Nairns

 

 

 

 

 

 

      Okolí Pitlochry

Kostel a kafky v Pitlochry

      V Pitlochry bylo též mnoho ptactva. Pozorování a lov je pravděpodobně nějaká místní tradice, protože i majitel pan Derek dostal od rodiny (další) malbu nějakého divokého kohouta, přičemž všude různě po hotelu visely další podobizny ptáků. Na zahradu Dundarachu pravidelně chodil kulhavý bažant s družkou a parta vran, které jsme mohli pozorovat z jídelny. Jednou jsem jim šla hodit chleba, ale nějak se na něj nehrnuli. 

Pomník válečných veteránů v Pitlochry

      U místního kostela se zdržovaly šedavé kavky obecné a cestou na horu Ben Vreckie jsme potkali drozda, který rozbíjel šnečí ulitu – jako z příběhu o hobitovi.

      Dále byli v Pitlochry holubi hřivňáci, též známí jako hrdličky. Ti se pohybovali spíš na nižších větvích stromů a líbezně vrkali. Po stromech ještě skákaly zrzavé veverky.

 

 

      Jací jsou Skoti

Lesíková stezka Roba Roye, Pitlochry

      Skoti v Mallaig a Pitlochry byli usměvaví a přívětiví lidé. Jen tak mi několik místních důchodců popřálo ráno hezký den. Zdejší seňoři byli též velmi vitální a nepozorovala jsem na nich žádnou zahořklost ani znechucenost životem. Nebo jsem se šla podívat na tradiční středeční tancovačku a hned mě tam vtahovali do kola. Ostatně možná není divu, že si tak pískají – mají vyšší platy než Češi a levnější jídlo.

 

      Obličej jako pejsánek

Ovce, co vypadá jako pitbul. Pitlochry

      Všimla jsem si, že spousta skotských holek má podobné rysy, a to výraznější obočí poměrně blízko u sebe, zvláštní nosík a špičatou bradu. Popis poměrně vystihuje skotská politička Nicola Ferguson Sturgeonová.

 

      Návrat domů

      Po necelé dvouměsíční práci ve Skotsku jsem si po odečtení všech výdajů vydělala čistých 50 000. A to jsme se ve Skotsku nijak neomezovali. Peníze padly převážně na nájem a kauci pražského bytu. Díky ti Skotsko. 🙂

 

      Byl jste též někdo v Mallaig a Pitlochry?