Knihy, co teď čtu nebo poslouchám: ženské autorky

     Když si vybírám knihu, volím primárně ženské autorky. Obě pohlaví samozřejmě píší stejně skvěle, ale mužských autorů jsem se, díky povinné četbě, načetla až dost – dílem kvůli tomu, že minulost nebyla pro ženskou tvorbu příliš příznivě nastavena. 


 

     Doma nemáme myčku, takže nádobí musím mýt normálně v ruce. Je to sice nekonečný příběh, ale udělala jsem si z toho literárně obohacující činnost posloucháním audioknih a rozhlasových her. A nejen u mytí, ale i u skládání a věšení prádla a u vaření. Naopak třeba při luxování, cvičení a malování se mi to moc neosvědčilo, protože obě činnosti vyžadovaly velkou část pozornosti.

     Používám mobilní aplikaci Radiotéku, kde jsou audioknihy a rozhlasové hry, které zprostředkovává Český rozhlas.

     Momentálně poslouchám audioknihu Ázár Nafísíové – Jak jsme v Teheránu četly Lolitu. Je to vyprávění vysokoškolské učitelky (anglické literatury a estetiky), která popisuje život žen v Teheránu po revoluci roku 1979. Jak se, s příchodem nové islámské šíitské fundamentalistické vlády, musely ženy začít zahalovat (fundamentalismus je urputné lpění na základních principech), byly zakazovány knížky světové literatury a jakákoliv západní tvorba, jak byly bezdůvodně zatýkány a veřejně vyšetřovány na panenství, znásilňovány vlastními strýci apod. Ázár tajně pro své bývalé studentky pořádala kolem roku 1993 literárně diskuzní kroužky a pak emigrovala.

 

 

     Je to strašné. Člověk si připomene, jak byl a je svět vůči ženám nastaven. I když my na západu žijeme ve vysoce pokrokové společnosti, jsou zde stále patrné drobné nedostatky, svědčí pro to například tento článek – Děti jsou ovlivněny genderovými stereotypy. Už šestileté dívky pochybují o své inteligenci.

     Nedávno jsem byla v knihkupectví a zaujala mě obálka knihy Múza od Jessie Burtonové. (Drobné ilustrace na tmavém pozadí mi připomněly nadanou ilustrátorku Aitch. Autorkou je však Lisa Perrinová. Tomu žánru by se dalo říkat folklórní ilustrace nebo naivní umění.) Šla jsem do městské knihovny, kde ji mají, ale byla vypůjčená. Spokojila jsem se místo toho s jiným titulem od autorky, a to s Miniaturist(k)ou. Je to o holandský holce ze 17. století, kterou provdají, manžel si jí nevšímá, ale koupí jí alespoň skříňový domek na hraní, do kterého si může objednávat miniaturní vybavení. Zatím je to docela čtivé, jsem v půlce. Objevil se tam termín „masitý leskle mokrý stožár“!

 

     A teď diskuze na konec: Proč myslíte, že byla v minulosti ženám ubírána práva a v některých zemích se to děje dodnes? Jaký to má smysl třeba z hlediska moci nad obyvatelstvem – lepší kontrola? Proč to ženy dopustily?
Díky za případnou interakci 🙂