Výprava na Ibizu a somráctví na letišti v Barceloně

     Jely jsme se sestrou na Ibizu. Pozval nás tam na šest dní jeden aristokratický fotograf.
     Ibiza je, spolu s Mallorcou a Menorcou, součástí souostroví Baleár. Baleárské ostrovy jsou provincie a autonomní společenství Španělska.


 

Vueling

     Letěly jsme se španělskou nízkonákladovou leteckou společností Vueling. To jsme asi neměly dělat. Let byl sice levný ale ztratily jsme kvůli nim celý jeden den na Ibize.
     Komplikace se vyskytly už na letišti v Praze. Z Čech zrovna odlétal domů čínský prezident a žádné letadlo nesmělo být v tu dobu ve vzduchu. 

     Po dvou hodinách čekání v letadle jsme se konečně rozjeli. Byl to zároveň můj úplně první let v životě. Těšila jsem se, ale měla jsem i strach, že bude poslední.
     Najeli jsme na runway, pilot to rozpálil a asi po 500 metrech jsme se odlepili, s efektem těžkého zadku, od země. Bylo to vzrušující. Podobnej pocit jako řídit letadlo v GTA San Andreas, protože letadlo Vuelingu bylo takové menší a dalo se s ním rychle manévrovat. 

     Zde je 8x zrychlený záznam mého prvního letu v životě

 

Barcelonské letiště

     Na Ibizu to nebyl přímý let. Museli jsme přestupovat v Barceloně. Kvůli zpoždění jsme ale nechytly navazující spoj. Musely jsme běžet do kanceláře Vuelingu a let si přebookovat. Byla tam ale fronta na půl hodiny a poslední letadlo na Ibizu letělo už za 40 minut. Diana naštěstí nasadila hystericky bezradný výraz, všechny předběhla a vydobila si pozornost úřednice. Lístky jsme teda dostaly.
     Pak jsme ještě nevěděly, co bude s kufry. Běžely jsme k pásům, kde vyjížděly kufry z pražského letu. Nebyly tam. Ujišťovali nás, že budou poslané na Ibizu, ale neví se, kdy tam dojdou.
     Běžely jsme tedy ke vchodu do našeho letadla. Všechno to byly strašně velký vzdálenosti. Měli jsme na to asi 3 minuty. Pak už ho měli zavřít.
     Když jsme tam doběhly, na obrazovce stálo, že letadlo má 40 minut zpoždění. 
     Pak nás pustili do letadla. Čekali jsme další půl hodinu na odlet. Bylo už asi 9 hodin večer. Najednou se z repráků ozvalo, že je let zrušen a máme si všichni vystoupit.

 

Noc na barcelonskym letišti

     Museli jsme si znova vystát frontu na změnu letenky a na přidělení hotelu. S papírem, který jsme dostaly, jsme šli pak do další fronty, kde nám řekli, že všechny hotely jsou obsazený a musíme počkat. Čekaly jsme asi do tří do rána. Nakonec jsme teda dostaly hotel a letištní bus nás k němu dopravil.


Hotel

     Byl to překvapivě hezký hotel. Ráno jsme šly na snídani. Počítaly jsme s tím, že strávíme další dlouhý den na letišti a možná i noc, protože na Ibizu bylo zrušeno mnoho letů, takže jsem se na hotelové snídani prozřetelně napakovala. Měli tam výborné neslazené houstičky (bulky) s vlašskými ořechy a rozinkami. Přišli jsme na snídani poslední, takže jsem si jich nabrala plný batoh.
Když jsme šly napakovaný ze snídaně, těšili jsme se, že si ještě odpočineme, protože nám to letělo až ve 3 odpoledne. Diana si na recepci půjčila nabíječku a jen tak mimochodem jsme se zeptaly, v kolik jezdí autobusy na letiště. Řekli nám, že jediný autobus jede v 10 hodin ráno, čili za 10 minut. Z odpočinku teda sešlo. Neměla jsem navíc do čeho dát všechno to jídlo. V koši byl černej pytel na odpadky. Do něj jsem všechno poskládala a vyběhly jsme na bus.

 

Další den na barcelonskym letišti

     Zcela zkušeně a jako doma jsme si na letišti vzaly vozejček na zavazadla, Diana si nasedla do kolečkovýho křesla a takto jsme tam křižovali jako zbídačení somráci. Smrděly jsme v upocenym včerejšim oblečení a vozily si s sebou černej pytel na odpadky, ve kterým byla naše potrava.
O pytel jsme málem přišly. Když jsem byla na záchodku a Dianě někdo v nestřeženým okamžiku pytel sebral. Běhala jsem po okolí a na záchodku. Pak jsem nakoukla k uklízečce do kanclíku a tam byl. V koši na hromadě.
Od Vuelingu jsme si také vysomrovaly poukázku na oběd a den předtím na večeři.

     Pak přišel čas nastoupit do letadla. Moc šancí jsme ale odletu nedávaly. Let měl opět asi 30 minut zpoždění.
     Nakonec jsme ale přeci jen vzlétli a asi za hodinu byli na Ibize.

černý pytel s jídlem
Zde je Diana s vozejčkem. Dole je vidět černý pytel.
Letiště Barcelona - utrpení
Zde jsou zachyceny emoce z barcelonskýho letiště.

 

 

Přílet na Ibizu

     Kufry tam nebyly. Museli jsme si nakoupit nějaké oblečení. V případě zpoždění zavazadla prý nejnutnější věci Vueling proplatí.
     Byly jsme tak odevzdaně vděčné, že už jsme na místě a nemusíme se plahočit na letišti. Také jsem stanula po skoro deseti letech u moře. Nafotili jsme nějaké fotky, kde tyto emoce byly zachyceny.

Konečně na Ibize, už nemusíme spát na letišti v Barceloně
Konečně na Ibize, už nemusíme spát na letišti v Barceloně!
Ibiza, po deseti letech u moře
Zde je zachyceno nadšení z dlouho neviděného moře.

 

Ibiza

     Fotograf na Ibize bydlí 30 let. Dřív to tam bylo prý méně komerční a více pravověrně hippízácké. Dnes je to více komerční, snobské a ruské. Už se mu tam nelíbí a chce se brzy odstěhovat. Dům, který tam vybudoval, nyní velmi výhodně prodá a za utržené peníze procestuje svět.
     Příroda je tam vysušená. Rostou tam samé jehličnany a palmy jsou dovezené. Žijí tam prý jen králíci, krysy a ještěrky, které loví toulaví psi a kočky.

Naše obydlí Ibiza
Zahrada našeho obydlí
Výhled z našeho obydlí. V dáli Es Vedrá
Výhled z obydlí na slavnou skálu Es Vedrá

 

Bar Imagine

     Jako první jsme navštívili bar Imagine. Je to prý jedno z posledních nezkažených míst.
Hráli zrovna goa trance a pak raggae dub. Manažer podniku se jmenuje Salomon. Je z Izraele. Na uvítanou nám přinesl joint.

     Objednala jsem si u nich 3x mrkový džus. Pak mrkve došly a musela jsem přejít na jablka. Diana si objednala jídlo. Řekla, že tam vaří nejlíp. Myslím, že měla lososový tatarák s avokádem.
     Byli jsme tam začátkem dubna, takže počasí nic moc. Velká zima. Párty se tam rozjíždějí až později.

Imagine Ibiza
V baru Imagine. Šalamoun sedí na stole. Joint je na popelníku.

 

La Torre

     Poté jsme byli v podniku La Torre. Vybral ho Diany kamarád DJ Nuff z Havířova. I s přítelkyní jsou oba vegani a na Ibize podnikají. V La Torre hráli nějaký měkký house a taky píseň Groove is in the heart.
Pozorovali jsme z terasy slavný západ slunce. Pár lidí mu zatleskalo, jako v této Cestománii o Ibize.

La Torre Ibiza
La Torre.

 

Rastrillo second hand market

     Dále jsme byli na slavném velkém second hand trhu. Měli tam všechno možný a k tomu hrála živá kapela. Koupila jsem si brož a vestu, o které mi řekli, že je to prý indická svatební vesta pro muže.

Rastrillo Cala Leña (8)
Část trhu.
Vyšívané kabelky.
Vyšívané kabelky.
Rastrillo Cala Leña (11)
Fantasy těžítko.
Bižuterie.
Bižuterie.
Paní, u které si Diana koupila náramek.
Paní, u které si Diana koupila náramek.
Modlitební rolnička
Modlitební rolnička
Koupila jsem tyto magnety na lednici. Oba za 1 euro.
Koupila jsem tyto magnety na lednici. Oba za 1 euro.
Dále jsem si koupila tuto brož.
Dále jsem si koupila tuto brož.
A koupila jsem si také  tuto indickou svatební vestu pro muže.
A koupila jsem si také tuto indickou svatební vestu pro muže.

 

Royal India spicy curry

     Pak jsme šli na oběd to této indické restaurace. Byla to katastrofa. Rajská polívka byla z pytlíku. Celkově kuchařův výkon byl dost podobný druhé ústecké indické restauraci, kterou recenzuji zde.
Objednala jsem si ještě fazolo-čočkový dahl. Přinesli mi rozvařenou čočkovou kaši téměř bez chuti. Diany tikka kuřecí omáčka byla odporná. Jediné, co se dalo jíst, byla rýže s žampióny a předkrm, což bylo smažené maso a zelenina v těstíčku.

Royal India spicy curry Ibiza (1)
To je ona.
Royal India spicy curry Ibiza (2)
Toto je moje jídlo. Vlevo čočkový dahl, vpravo rajská z pytlíku.
Tento dahl mi den poté uvařil náš hostitel.
Tento dahl mi, den poté na spravení chuti, uvařil náš hostitel.

 

Sluneční hodiny

     Poslední den jsme šly na procházku ke slunečním hodinám, které tam postavil zakladatel Cirque du Soleil, pan Guy Laliberté, který o kus dál i bydlí. Zrovna se tam rozcvičovaly nějaké místní náctileté baletky a poslouchaly u toho Nirvanu. Chtěla jsem se k nim infiltrovat, takže jsem si nenápadně na blízkém sloupu zapálila cigaretu, ale nevyšlo to.

Sluneční hodiny zdálky, Diana a ta bílá zeď ohraničuje zahradu miliardáře.
Sluneční hodiny zdálky, Diana a ta bílá zeď ohraničuje zahradu miliardáře.
Místní baletky.
Místní baletky.

 

Konec cesty

     Předposlední den pobytu nám došly kufry. Cesta zpět, opět s Vuelingem, byla sice s několika zpožděními, ale do Prahy jsme ještě týž den dorazily.
     Ibiza se mi docela líbila, ale ještě bych se tam potřebovala podívat v létě, abych si o ní udělala ucelený obrázek. 🙂

Závěrečné foto
Závěrečné foto